Dítě by už nejraději hledalo poklad po pokoji, ale část rodiny chce zůstat u stolu. Společný sváteční příběh můžete začít hned, vsedě a bez pomůcek. Pátrání po pokladu vyžaduje obrázkové indicie a předem domluvený prostor, řešitelé ale mohou zůstat u stolu. Vybírejte proto podle podmínek a chuti hrát si, ne podle věku účastníků.

Jakou hru vybrat podle prostoru, pomůcek a chuti soutěžit?

Na výběr máte společný příběh, hádání koled, kvíz, hádání předmětu, pantomimu i hledání pokladu. Označení bez pomůcek znamená, že nepotřebujete ani kartičky, ani telefon.

Šest vánočních her pro celou rodinu

HraProstorPomůcky a přípravaZpůsob hraní
Společný příběhU stoluBez pomůcekSpolečně
Hádání koledU stoluBez pomůcekSpolečně nebo v týmech
PantomimaU stolu nebo v pokojiBez pomůcekSpolečně nebo v týmech
KvízU stoluPředměty a náčrtkySpolečně nebo v týmech
Hádání předmětuU stoluVybraný předmět z domácnostiSpolečně nebo v týmech
Hledání pokladuStůl a pokojKresby a úkrytySpolečně

Při společné hře tvoříte nebo hledáte řešení jako jedna skupina. V týmech se můžete domluvit, že se bod uděluje za společnou odpověď, ne za nejrychlejší vykřiknutí. Bodování je dobrovolné.

Podobně jako u jiných her na oslavu s dětmi rozdělujte úkoly podle toho, co chce kdo dělat, ne automaticky podle věku.

Pokud chcete zůstat u stolu a hádat v týmech, bez přípravy zvolte koledy; pokud si chcete nachystat názorná zadání, sáhněte po kvízu.

Dítě gestem doplňuje společný sváteční příběh u stolu

U stolu bez pomůcek: společný sváteční příběh

Domluvte si pořadí a vyberte někoho, kdo začne větou: „Pod stromečkem se ozvalo zaklepání.“ Každý pak naváže na poslední příspěvek; celý příběh nemusíte pokaždé opakovat od začátku.

Přidat můžete větu, jediné slovo nebo gesto. Když dítě řekne „kočka“, spoluhráč může pokračovat: „Zaklepala kočka, která hledala svůj dárek.“ Pokud dítě místo slov udělá gesto, nabídněte větu, která ho začlení do děje. U slova i gesta si ověřte, zda věta vystihuje jeho nápad. Nevylepšujte ho za něj.

Dobrovolnou obměnou je ukázat na předmět v místnosti; nemusíte ho předem připravovat. Dítě například ukáže na hrnek a spoluhráč navrhne: „Kočka našla v hrnku malou hvězdu. Takhle jsi to myslel?“ Dítě může souhlasit nebo naznačit jinou možnost.

Hráč, který chce zůstat sedět, může vymyslet novou postavu, rozhodnout, co kočka udělá s hvězdou, nebo navrhnout závěr. Kdo zrovna nechce pokračovat, může svůj příspěvek vynechat a zapojit se později.

V příběhu nejsou správné ani nesprávné odpovědi. Závěr si domluvte společně, třeba až kočka najde svůj dárek. Poslední větu může říct kdokoli, kdo má chuť; nejlepšího vypravěče nevybírejte.

Hádání koled: broukání i slovní nápovědy

U koled se nejprve ústně domluvte na názvech, ze kterých budete vybírat; pomůcky nepotřebujete. Každý může navrhnout známou píseň, ale nepředpokládejte, že všichni znají stejné písně. Pokud se vám možnosti pletou, před dalším kolem je zopakujte nahlas.

Jeden hráč si z domluvených možností potichu vybere koledu a zabrouká melodii nebo nabídne slovní nápovědu k názvu. U názvu „Tichá noc“ může nápověda znít: „Název připomíná klid a dobu po setmění.“ Samotný název zatím neprozradí.

Zpívat ani broukat nikdo nemusí. Kdo nechce, může vymyslet slovní nápovědu sám nebo s partnerem. Dítěti, které ještě nečte, může partner potichu nabídnout domluvené názvy a nechat ho vybrat jeden z nich. Nápovědu pak mohou podat společně; dítě se může rozhodnout také jen hádat. U slovní verze se dá název uhodnout i bez znalosti melodie. Všechny tyto úkoly lze plnit vsedě.

Při společné variantě si o tipech povídejte a zkuste najít název bez bodů a časového tlaku. V týmech se nejdřív poraďte a teprve potom řekněte společnou odpověď. Po odhalení názvu nabídněte roli zadávajícího dalšímu zájemci.

Pokud někdo skladbu nezná, jednoduše prozraďte název bez poznámek o jeho znalostech. Místo protahování neúspěšného hádání vyberte jinou domluvenou koledu.

Rodinný kvíz se stuhou na krabici a čepicí vedle ní

Jednoduchý vánoční kvíz s odpovědí přímo v zadání

Řešení tentokrát ukáže samotné zadání, ne znalost písní či svátečních zvyků. Připravte si papír, tužku a předměty podle vybraných úkolů. Obrázky i předměty rozložte tak, aby na ně všichni u stolu viděli. Nejprve si je společně pojmenujte, aby každý věděl, čeho se bude otázka týkat.

Otázku řekněte nahlas a současně ukažte obrázek nebo předměty. Podle potřeby ji zopakujte nebo zjednodušte. Uvedené odpovědi jsou pro toho, kdo otázku zadává; hráčům je prozraďte až po společném tipu.

  • Tvar na dárku. Nakreslete dárek s hvězdou a vedle něj samostatnou hvězdu a kruh. Zeptejte se: „Který z těchto tvarů je také na dárku?“ Odpověď: hvězda. Stačí na ni ukázat.
  • Co je na krabici? Položte stuhu na krabici a čepici vedle ní. Řekněte: „Stuha je na krabici, čepice vedle ní. Co je na krabici?“ Odpověď: stuha.
  • Pokračování vzoru. Nakreslete řadu hvězda–kruh–hvězda–kruh–hvězda a vedle ní samostatnou hvězdu a kruh. Řekněte: „Stále opakujeme hvězdu a kruh. Co přijde hned po další hvězdě?“ Odpověď: kruh. Můžete na něj ukázat nebo ho dokreslit na konec řady.

Po otázce nechte tým, aby se poradil, a teprve potom vyslovil nebo ukázal společnou odpověď. Než odpověď uzavřete, oslovte i ty, kteří se neozvali jako první: „Chceš nám ukázat svůj tip?“

Dítě, které ještě nečte, může vybrat tvar či předmět bez pomoci s textem. U vzoru můžete pomalu ukazovat na dvojice a společně je pojmenovávat.

V zadávání otázek se střídejte. I hráč, který zůstává sedět, může připravit obrázek, položit otázku nebo řešit zadání. Od připravených otázek můžete přejít k vlastním nápovědám.

Hádání předmětu: přidávejte nápovědy postupně

Domluvte se, zda budete vybírat z věcí na stole, nebo v místnosti. Jeden hráč si potají zvolí předmět z tohoto okruhu. Nic nemusíte kupovat ani schovávat: tajný je jen výběr, předmět může zůstat na očích. Hádání se zavázanýma očima není potřeba.

Nápovědy říkejte po jedné: nejprve obecnou vlastnost, pak vzhled a nakonec použití. Po každé nechte ostatní, aby se poradili a vyslovili společný tip. Pokud máte doma papírovou dárkovou tašku s oušky, zkuste toto pořadí:

  1. „Jsem z papíru.“
  2. „Mám ouška, ale neslyším.“
  3. „Dá se do mě vložit dárek.“

Pokud nápověda sedí na víc věcí, neoznačujte jiný tip hned za nesprávný. Řekněte, co se shoduje, a přidejte nápovědu, která váš předmět odliší.

Po odhalení nabídněte roli zadávajícího dalšímu zájemci bez ohledu na to, kdo uhodl. Děti i dospělí si tak mohou vyzkoušet obě role. Kdo zůstává sedět, může vybírat z předmětů, na které vidí, dávat nápovědy i hádat.

Dítě, které ještě nečte, může svůj výběr pošeptat spoluhráči nebo mu předmět nenápadně ukázat. Nápovědu připraví společně a vyslovit ji může kdokoli z dvojice. Pokud dítě raději ukazuje, než popisuje, může použití předmětu naznačit gestem.

Sedící otec gesty předvádí balení pomyslného dárku

Vánoční pantomima vestoje i vsedě

Místo popisu předmětu zkuste beze slov předvést sváteční činnost: balení dárku, zdobení stromečku nebo míchání těsta. Ostatní společně hádají, co hráč dělá. Pomůcky ani kartičky nepotřebujete. Námět si předvádějící vybere sám a nechá si ho pro sebe, nebo mu ho někdo pošeptá tak, aby ho hádající neslyšeli.

Vsedě stačí gesta rukou a mimika. Předvádějte otočení k hádajícím, aby viděli i drobné pohyby. Při balení dárku naznačte rozprostření papíru, přehnutí okrajů a vázání mašle. Nemusíte ukazovat celou činnost, stačí její rozpoznatelná část. Ve dvojici může jeden držet pomyslnou krabici a druhý ji balit.

Dítěti, které ještě nečte, nabídněte stranou ústní výběr: „Chceš balit dárek, nebo míchat těsto?“ Při hře ve dvojici si může samo vybrat, které gesto předvede a co nechá na partnerovi. Ten dítě doplňuje, nepředvádí všechno za něj.

Hrajte bez časového omezení. Když ostatní tápou, může předvádějící přidat další gesto, požádat o partnera nebo si říct o jiný námět. Při hádání přijměte i jiné pojmenování téže činnosti, třeba „balíš krabici“ místo „balíš dárek“. Do předvádění nikoho nenuťte; kdo nechce, může zůstat u hádání.

Dítě přináší obrázkovou indicii sedícím rodinným spoluhráčům

Hledání pokladu: hledači v pokoji, řešitelé u stolu

Pokud chcete využít i prostor pokoje, zkuste obrázkovou pátračku. Hledači přinášejí indicie zpět ke stolu, kde o dalším cíli rozhoduje celá skupina.

  1. Připravte místa a obrázky. Domluvte se na jedné místnosti a místech, která budou součástí hry. Stačí papír a tužka: nakreslete předměty, které tam skutečně máte. Každý obrázek má vést na konkrétní místo s další indicií. Pokud máte víc podobných předmětů, položte k vybranému kusu papír se značkou a stejnou značku přidejte i na kresbu. Před začátkem si ověřte, že indicie lze najít a vzít bez přesouvání nábytku či lezení do výšky.
  2. Připravte jednoduchou trasu. K domluvenému polštáři položte kresbu knihy a u vybrané knihy schovejte papírovou hvězdu. První kresbu, která zobrazuje polštář, dostane rodina u stolu. Obrázky nemusí být dokonalé, ale předměty na nich by měly být rozpoznatelné.
  3. Každou indicii řešte společně. Hledači přinesou kresbu knihy od polštáře zpět ke stolu. Řešitelé si ji prohlédnou a navrhnou, kterou knihu označuje. Teprve po společné dohodě pokračují hledači ke knize. Nejde o to, kdo bude nejrychlejší.

Dítě, které ještě nečte, může rozpoznat obrázek, ukázat cíl nebo přinést indicii. Sedící řešitel může skládat přinesené kresby do pořadí, propojovat je a navrhovat další místo podle zařízení pokoje. Role jsou dobrovolné a během pátrání si je můžete měnit. Kdo trasu připravil a zná řešení, může při váhání nabídnout nápovědu.

Nalezenou hvězdu přineste ke stolu jako společný poklad. Místo ní může čekat společný obrázek nebo vzkaz; sladkosti, nové dárky ani samostatnou odměnu pro každého nepotřebujete.

Začněte jedním tahem bez bodování

Až budete mít vybráno, předveďte jeden celý tah podle pravidel hry, aby ostatní viděli, co budou dělat. Můžete začít takto:

„Ukážu jeden tah, zatím bez bodů. Pak si řekneme, jestli vám úkoly vyhovují, nebo si je chcete vyměnit.“

Zkušební tah nezapočítávejte do skóre ani v soutěžní variantě. Po ukázce se zeptejte, jestli chce někdo změnit roli, hrát ve dvojici nebo dostat jednodušší zadání. Kdo se nechce zapojit, nemusí vysvětlovat proč. Po dohodě určete, kdo začne, a pusťte se rovnou do hry.





Často kladené dotazy

Co znamená označení „bez pomůcek“ u vánočních her?

Na výběr máte společný příběh, hádání koled, kvíz, hádání předmětu, pantomimu i hledání pokladu. Označení bez pomůcek znamená, že nepotřebujete ani kartičky, ani telefon.


Jak při pantomimě předvádět balení dárku vsedě?

Vsedě stačí gesta rukou a mimika. Předvádějte otočení k hádajícím, aby viděli i drobné pohyby. Při balení dárku naznačte rozprostření papíru, přehnutí okrajů a vázání mašle. Nemusíte ukazovat celou činnost, stačí její rozpoznatelná část. Ve dvojici může jeden držet pomyslnou krabici a druhý ji balit.


Jak připravit místa a obrázkové indicie pro hledání pokladu v jedné místnosti?

Připravte místa a obrázky. Domluvte se na jedné místnosti a místech, která budou součástí hry. Stačí papír a tužka: nakreslete předměty, které tam skutečně máte. Každý obrázek má vést na konkrétní místo s další indicií. Pokud máte víc podobných předmětů, položte k vybranému kusu papír se značkou a stejnou značku přidejte i na kresbu. Před začátkem si ověřte, že indicie lze najít a vzít bez přesouvání nábytku či lezení do výšky.